Latte art

Je pozdní večer, třicátý říjen a jakýkoliv hlas, který by k něčemu zval by mě dokázal chytit tak akorát na svařák nebo whisky toddy, neb jest venku neskutečně hnusně. Pročež si tu sedím a učím se do kafe kreslit kytičky. Latte Art je teď děsně in, doporučuju shlédnout pár instruktážních videí na youtube a určitě vás to též zaujme.

Co jsem to vlastně chtěla říct? Jo. Že kvůli tomu, jak jsme dnes už všichni připíchnutý na internet, hrozí, že úplně zmizí skutečné papírové dopisy a také opravdová konverzace mezi lidmi. Pozoruju to na sobě. Můj život v poslední době děsně ovlivňuje jeden specifický zvuk na mobilu - pípnutí nové zprávy. Možná bych mobil měla zahodit, notebook odevzdat, počítač rozbít a vyrazit jen tak nazdařbůh na výlet...

Určitě by mi to pomohlo urovnat si myšlenky. Který jsou opět poslední dobou děsivě rozlítaný a nedokážu je udržet soustředěné po dobu delší než 5 minut. Je to tím, že se blíží depresivní období zimy (vzpomenu teď na své skvělé vysvětlení zimních depresí tuším z loňska...)? Hahaha. Ne.

A k tomu všemu o sobě ještě zjišťuju příšerný věci. Respektive zjišťuju jen to, že jsem v určitých věcech jako ostatní, což mě děsí, páč jsem si vždycky myslela, že zrovna v těch konkrétních věcech jsem dost v pohodě. Do háje.

A co dál?

Asi nic.

Papír je stejně lepší. Ačkoliv mi v něm už pomalu dochází místo, přeci jen vytáhnu z knihovny svůj zlatý deník.:-)

A až budu slavná, nikdo si ho nepřečte, protože ve své závěti mám napsáno, že má být spálen. Takže tak.

Papa.:-*