Letní léto

Ha.

Tak co bych tak řekla po půl roce?

No... Spousta věcí náhle vypadá jinak, než vypadala předtím. Tak nějak zvláštněji. Nechci úplně tvrdit že hůř, to by zas nebyla pravda. Anebo byla. O něčem.

Ale já se chci bavit o ničem. Nic je totiž taková interesantní záležitost. Může se rozprostírat skrz a napříč časem. A nikdy nevíte, jestli je to nic minulé, nic přítomné anebo nic budoucí.

Já osobně mám ráda nic budoucí. Protože stejně nevímě, co bude, dá se vlastně říct, že nevíme nic, což je ale dvojtý zápor, takže se to musí upravit ve smyslu že víme nic - budoucí nic.

Nekdy bych to budoucí nic chtěla vidět zblízka. Nabízí odpovědi na otázky? Je chlácholivě chlupaté? Nebo kostnatě křivolaké? CO nám říká?

V tuto chvíli se mi budoucí nic občas jeví příjemněji než současné něco. Je to logické. Člověk je od podstaty (špatně) zacílen na budoucnost a ignoruje přítomnost jak může. Takový malý útěk k budoucímu nic přeci není hřích...

Ach jo.

No nic.

Tak to bychom měli, a teď zpět do reality.

...