Studená káva a horká novinka
Alquadal se rozhodla, že dneska nastal ten den. Prostě mu to řekne. Je to... velká věc. Možná nastanou emoce, slzy štěstí, romantika, možná nějaké velké gesto, jako například pugét kytek…
Estegar seděl toho rána v kuchyni, kde se zrovna soustředěně snažil zformovat miniaturní ohnivou kouli, aby si nad ní ohřál šálek vychladlé kávy.
Alquadal k němu přišla a jen tak mimochodem začala: "Drahý… víš jak mi teď nebylo úplně dobře a nejdřív jsem myslela, že mám jen alergii na tvé ponožky… a pak jsem myslela, že to je nějaký náhodný výskyt lunné rýmy…"
Estegar, aniž by se na jednorožku podíval, jen zabručel: "Jojo, ta rýma trvá už tři týdny, co? Zkusila jsi odvar z červeného mechu nebo hadího jazyka?" a dál se věnoval malé levitující kouličce žhavé energie před sebou, nad kterou se snažil levitačním kouzlem vybalancovat svou kávu.
"Eh, typické, budu na to muset jít jinak," pomyslela si jednorožka. Popošla blíž a přitom neúmyslně (samozřejmě) kopla do stolu. V ten moment se magické pole destabilizovalo, šálek s kávou spadl přímo na ohnivou kouli a tekutina v něm najednou nebyla ani trochu studená, naopak, všude začalo prskat žhavé kafe a v kuchyni zavládl momentální chaos.
Když se konečně podařilo všechen ten nepořádek nechat zmizet v astrální odpadové díře, Estegar se vyčítavě podíval na svou ženu: "Tos udělala schválně! Víš jak dlouho mi trvalo usměrnit to tak, aby ten fireball nebyl metr velkej? Spotřeboval jsem na to skoro všechnu magenergii!"
"No, tak se snaž trénovat, protože za chvíli tý energie budeš potřebovat nekonečno." Alquadal udělala dramatickou pauzu a pár vteřin si vychutnávala Estegarův výraz, který jasně naznačoval, že přemýšlí, co se mu zas nepovedlo. "Za pár měsíců se nám narodí dítě."
Tak, bylo to venku.
Estegar na svou ženu chvíli nechápavě zíral. Pak zničehonic vstal a rozběhl se do knihovny. Alquadal zůstala stát s otevřenou pusou v kuchyni, a poslouchala, jak na ni její muž volá skrz šustění rychle otáčených stránek knihy o nelidských živočišných druzích a magických tvorech: "Dítě? To jako... člověko-jednorožčí hybrid? Musíme okamžitě provést analýzu našich krevních linií! Bude potřebovat speciální kouzla proti lámavosti rohu... A kde, u Světla, budeme skladovat ty plínky? Potřebujeme okamžitě zvětšovací kouzlo na komoru. Nebo mám přistavět korýtko ve stáji?! Alquadal, běž a sežeň mi nějakého dalšího mága na konzultaci možných ochranných kouzel, a cestou vem Podržhřeba, toho tesaře od vedle!"
A tak, zatímco Estegar, Mág Poslední Linie a největší odborník na magické tvory široko daleko, propočítával objem skladu na plenky a řešil odolnost dětského oblečení proti náhodným výtryskům magické energie, jeho jednorožčí manželka si jen sedla a tiše se smála. Věděla, že Estegarova nejvyšší forma lásky zjevně spočívá v optimalizaci rodičovské logistiky pomocí pokročilé magie. Místo pugétu kytek sice dostala akorát seznam deseti kouzel, které musí okamžitě přestat používat, protože prý mohou ovlivnit "fetalní energetické pole," ale až bude čarodějovi malé jednorožče okusovat vous, ještě svému muži připomene, že některým věcem prostě nejde zabránit ani s pomocí magie.
O pár měsíců později, uprostřed Estegarova nejnovějšího projektu – automatického uklízecího kouzla pro pleny na jedno použití – nadešel den, kdy měla Alquadal konečně další důležitou zprávu. Jednorožka, která už byla zvyklá na Estegarovu posedlost výzkumem, ho toho dne nepřekvapivě zastihla v knihovně. Od té chvíle, kdy se Estegar dozvěděl, že bude otcem, objevil se mu na tváři trvalý zasněný úsměv a veškerý svůj čas trávil studováním péče o novorozené magické tvory a děti.
Teď zrovna stál u police s velkými zaprášenými traktáty a listoval jedním z nich, aby se pokusil vyzkoumat možnost urychlení transportu znečištěných plenek do astrální odpadové díry.
"Estegare, mám to," pronesla jednorožka s pečlivě zachovávaným klidem.
Estegar se otočil a zaklapnul knihu, ze které se vznesl oblak prachu a usadil se mu ve vousech. "Máš? Máš snad formuli na akceleraci žárového zpracování předmětů střední velikosti? To by nám ušetřilo pět sekund z celkového cyklu!"
"Ne, drahý. Mám výsledek kouzla Veritas, které na mě provedla Adeline. Nebudeme potřebovat nakupovat kompletní novou výbavu ani řešit zbytečnou mužskou jednorožčí pýchu, protože… to bude holka."
Mág strnul. Na zlomek vteřiny ticho v místnosti přehlušilo dokonce i tiché bzučení mnoha magických přístrojů, kterými neustále zapleveloval knihovnu. Pak se mu v očích objevilo nejdříve čiré zděšení.
"Holka?!" vykřikl a ruka s knihou se mu nebezpečně roztřásla. "Ale vždyť to mění všechno! Musím okamžitě překonfigurovat ochranná kouzla! Kouzla pro kluka jsou silná, ale kouzla pro dceru musí být absolutní! Potřebuje štít proti chladu – žádný soudný mág si nenechá líbit, aby jeho budoucí dcera někde venku zmrzla! – a kouzlo proti nešťastné lásce, a hlavně, kouzlo pro rychlou navigaci domů! Kde mám ty amulety z čistého stříbra? Zlato nefunguje tak dobře proti pubertálním démonům!"
Estegar se rozběhl k truhle s magickými šperky a začal horečně přerovnávat zásoby. Alquadal se opřela o futra dveří, sledovala hromadu blýskavých amuletů, prstenů, lektvarů a svitků, které málem pohřbily největšího mága v okolí. "Jak romantické," pomyslela si. Opět mág nesložil jednorožce k nohám kytici, ale právě začal zbrojit celé galaxie, aby ochránil jejich dítě.
"A hlavně, Alquadal!" zvolal Estegar, s jednou nohou v truhle se šperky a se svitkem v zubech. "Musíme ihned zrušit tu objednávku na miniaturní brnění! Pro malou jednorožku potřebujeme plášť neviditelnosti a závoj proti nechtěným nápadníkům! Z toho nejlepšího sametu! Holka, to je nádhera…" Mág vyplivnul svitek a konečně se na svou ženu sluníčkově usmál.
Alquadal si jen povzdechla, ale koutky úst jí cukaly. "Takže svou dceru nebudeš učit ohánět se mečem?"
Estegar se zamračil: "No, vlastně… vůbec nebude špatné, když se naučí i nějakou tu sebeobranu, nemůžeme vždy spolehnout jen na ochranná kouzla… V tom případě ale změním objednávku na brnění z mithrilu, ať to je lehké…"
Tím se mág opět přepnul do svého výzkumného módu a nadšeně se vrhl do vytváření nejsilnějších obranných kouzel v celém Tornelionu, zatímco jeho jednorožčí manželka šla do komory hledat samet na neviditelný plášť, protože věděla, že její muž nikdy neměl rád kompromisy, ani co se týče magické ochrany, ani co se týče dětského šatníku.
