Věkovitá otázka
Pokud se jim nechtělo zrovna jít na pivo k Plaváčkovi, sedávala po práci skupinka zaměstnanců a přátel Alchemické dílny v již zavřeném krámku a společně popíjeli čaj, jedli sušenky a povídali si o všem možném. Stejně tak i dnes, kdy to venku vypadalo na déšť a v ulicích se v dusném vedru neukázala ani myš (až na jednu podnikavou).
"Mistr mág dnes prý uděloval titul mladšího mága třináctiletému chlapci. Bylo to úplné pískle. Nezdá se vám, že jsou ti mágové rok od roku mladší?" nadhodila téma Adeline.
"Já jsem své nadání k magii objevil někdy v patnácti letech, takže myslím, že to není tak zvláštní", prohlásil Estegar. "Pokud si dobře vzpomínám, seriózně studovat jsem začal kolem dvaceti."
"A já se vsadím, že jsi už ve dvaceti vypadal jako starý muž, drahý", zasmála se jeho žena Alquadal. "Vlastně od té doby určitě vypadáš pořád stejně. Zachovale."
Zmatmysl se podíval na svou ženu: "lásko, když nad tím tak přemýšlím, ty v sobě máš část dračí a část elfí krve, to přeci znamená, že bys měla žít déle než obyčejný člověk, že?"
Adeline přikývla: "náš rod je svou dlouhověkostí vůbec dost výjimečný, zvlášť ženy se někdy dožívají až kolem dvou set let. Ale mě je teprve něco přes třicet, mám celý život ještě před sebou."
"U goblinů je to skoro stejné jako u lidí, takže je pravděpodobné, že i když jsme skoro stejně staří, asi mě přežiješ, ale neboj, budu se kvůli tobě udržovat co nejdéle fit", objal Zmatmysl svou ženu kolem ramen.
Estegar se zamyslel. "Jak je to vlastně s jednorožci? Ve svých knihách jsem nenašel žádný jednoznačný údaj, informace se hodně rozcházejí. A popravdě mě teď vlastně napadá, že nevím, kolik ti je", obrátil se na svou ženu.
Alquadal na nej mrkla: "No tak hádej."
Mág si okamžitě uvědomil, že udělal školáckou chybu a dostal se na mimořádně tenký led. Každý další krok mohl skončit naprostou katastrofou.
"Ehm, no, bez ohledu na věk vypadáš naprosto skvěle", pokusil se vyvléknout z nepříjemných kleští položené otázky.
"To vím, ale kolik bys řekl, že mi je let?" znova se otázala Alquadal, která samozřejmě velmi dobře věděla o dilematu svého muže a výborně se tím bavila.
Estegar viditelně znervózněl a zvolil další úhybný manévr: "z lidského hlediska jsi v těch nejlepších letech."
"Jednorožka poklepala prstem na stůl: kolik?"
Zmatmysl se pokusil svému příteli pomoci. "Nejsou jednorožci příbuzní magických lesních bytostí, co stvořila Mona? Řekl bych, že žijí pěkných pár stovek let."
Tím však nebohému mágovi hádanku jen ztížil, protože kdo má odhadovat věk bytosti, která může žít klidně tři sta nebo pět set let.
"Tak jinak," navrhla Alquadal. "Kdo byste řekli, že je z nás nejstarší?"
"Estegar", svorně ukázali na ctihodného muže Adeline se Zmatmyslem.
Ten se mírně uraženě ohradil: "ano, mám sice šedivějící vous a možná mám méně vlasů než třeba tady Zmatmysl, ale ještě mi není ani čtyřicet!"
"Ha!" uchechtla se Alquadal. "Vy mladí berete některé věci příliš vážně."
"No tak nás nenapínej, Alquadal." zvědavě pobídla jednorožku Adeline. "Vážně, kolik ti je?"
"Jakožto nejstarší člen mám právo na tuhle poslední sušenku." pronesla Alquadal a hbitě sáhla po posledním kousku skvělých ovesných sušenek od pekaře Housátka. "Jak řekl můj drahý muž, jsem v nejlepších letech. Jednorožci se běžně dožívají kolem tří, čtyř set let a mě je něco málo přes osmdesát."
Zatímco v klidu chroupala sušenku, tři přátelé na ni zůstali zírat s otevřenou pusou.
"Cože?!" ozvalo se naráz. Bohužel, nezbyly již žádné sušenky, které by pomohly překonat ten šok.
"A narozeniny mám na začátku Sklizněnce," protáhla se ještě labužnicky jednorožka.
